„V hloubi duše vím, že touha pochopit vede ke slepotě, že přání porozumět má v sobě brutalitu, která vymazává to, po čem porozumění sahá. Jen prožitek je citlivý. Ale pak jsem možná slabá i brutální. Nikdy jsem nedokázala přestat se o to pokoušet.“
Kniha, ktorej hlavnou hrdinkou je Smilla Jaspersenová, prináša intenzívny pocit severskej zimy. Dej románu sa odohráva v Dánsku a Grónsku, odkiaľ Smilla pochádza. Po matke jej v žilách koluje inuitská krv a po otcovi dánska. Na Dánsko si nikdy nezvykla. Sama o sebe hovorí, že skoro všetko, čo ju v živote stretne, po nej len tak stečie. Je introvertka milujúca samotu, matematiku, ľad a sneh. Je naslovovzatou odborníčkou na ľad. Ľudí si k telu veľmi nepripúšťa. Netúži po láske ani po deťoch. Tak jej nik nemôže ublížiť. Sama si zvolila určitú formu sociálnej izolácie.
„Pro mě je samota tím, čím pro jiné je požehnání v kostele. Je mi světlem milosti. Kdykoliv přijdu domů, zavírám za sebou dveře s vědomím, že vůči sobě konám skutek milosrdenství.“
A predsa sa jej ktosi dostal pod kožu. Našla priateľa v malom susedovie chlapcovi Izaiášovi. Ich zvláštne priateľstvo náhle pretrhne jeho záhadná smrť. Polícia sa snaží Smille nahovoriť, že Izaiášova smrť bola nešťastná náhoda, no Smilla vie čítať zo snehu ako nikto iný, a tak na sa na vlastnú päsť pustí do objasnenia jeho smrti. Čaká ju dlhá a strastiplná cesta. Počas pátrania sa dostane na loď, ktorej posádka ani len netuší, kam majú namierené. Všetko je zahalené tajomstvom, z ktorého vanie strach. Autor výborne vykreslil atmosféru, chlad krajiny, vzťahy Grónska a Dánska, násilné začlenenie grónskeho obyvateľstva k Dánom, stratu ilúzií, domova, slobody, dozvedáme sa mnoho informácií o poézii snehu a ľadu a o živote v pre nás nepoznanom Grónsku.
„Čekací doba na byt je v Nuuku jedenáct let. Pak člověku dají komůrku, kůlnu, boudu na spadnutí. Všechny peníze v Grónsku se lepí na dánský jazyk a kulturu. Lukrativní místa dostávají ti, co ovládají dánštinu. Ostatní chcípají v továrnách na filé nebo ve frontách na práci. V zemi, ve které podle statistiky dochází k tolika zabitím, jako kdyby vedla válku.“
Nič nenechal na náhodu ani čo sa týka charakteru hlavnej hrdinky. Mala som pocit, že ju poznám a predsa jej najhlbšie vnútro zostalo skryté a tajomné. Očarila ma jej neutíchajúca túžba po spravodlivosti, suchý humor a irónia. Chcela by som byť nebojácna a triezvo uvažujúca ako Smilla. Mám však predsa len malú výčitku voči jej postave. Bola až príliš odvážna, odolná voči bolesti a strachu. Akoby bola robot a nie žena. Autor mohol trocha ubrať, lebo jej konanie bolo niekedy až k neuvereniu. No predsa len sa našli momenty, kedy sa začala báť i ona.
„Myslíme si, že strach nemůže být bezmezný. Ale jen do chvíle, kdy stojíme před neznámem. Hrůza, kterou v sobě všichni máme, je nekonečně veliká.“
Čítanie bolo dosť náročné, pretože sa rýchlo striedali jednotlivé úseky deja, minulosť, prítomnosť, spomienky, myšlienky hlavnej hrdinky. Musela som sa veľmi sústrediť na text. Postavy sa objavovali z ničoho nič, často som sa vracala v texte dozadu a hľadala informácie, no napokon som to vzdala a postupne, ako text plynul, sa všetko vysvetľovalo a objasňovalo. Na povrch vychádzali nové fakty, ktoré krásne text spojili. Príbeh bol do detailov premyslený, napínavý, často brutálny, ale miestami zavanula neha, ako keď sa snehové páperie spúšťa z oblohy. Priznám sa, že ma nudili pasáže o lodi Kronos, opis všetkých detailov paluby a lodných zákutí. To sa mi zdalo ako zbytočné naťahovanie textu. Ale v poriadku, loď som si vedela predstaviť do najmenšieho detailu.
Cit slečny Smilly pre sneh nie je len obyčajný thriler. Tento román je popretkávaný naozaj zaujímavými informáciami o ľade, snehu, krásnymi úvahami, múdrosťami a myšlienkami. Nie jednu vetu som si v ňom podčiarkla.„Sněží. Jsou to velké vločky, qanik, jako nad Izaiášovým hrobem. Led je ještě tak teplý, že vločky na něm tají. Když se teď na led dlouho dívám, zdá se, že vločky nepadají, ale vyrůstají z moře, vzlétají k nebi a snášejí se na střechu skalnaté věže nade mnou. Z šestihranných nových vloček budou za osmačtyřicet hodin staré a rozpadlé vločky s nejasnými obrysy. Po deseti dnech z nich bude zrnitý krystal, který za dva měsíce bude kompaktní. Za dva roky bude v přechodném stavu mezi sněhem a firnem. Za tři roky to bude névé. Za čtyři roky z něho bude velký hranatý ledovcový krystal. Pak jednoho dne odpluje a bude tát, rozpadne se a rozplyne se v moři. A z něho se jednou vznese jako nový sníh.“
Diskutovať môžete len cez facebook profil
Powered by Facebook Comments