„Vy přece to slavný rčení znáte. „Když ti bimbas stojí, tak je mozek v loji!“ Stojící péro chová se jak éro! No na mou duši!“
Alex Portnoy, ako väčšina pubertiakov, myslí neustále na sex. Lenže jemu táto posadnutosť pretrváva až do dospelosti. Ocitne sa preto na gauči u psychoanalytika a chce s tým niečo robiť. Chce sa vyliečiť. A nielen z toho. Vyrovnáva sa aj s rozporuplným vzťahom k rodičom. Čitateľ sa ocitne v tragikomickej literárnej bombe o sexuálnom živote židovského chlapca a muža.
„Tak tohle je můj život, pane doktore, jinej nemám a musím ho vést coby subjekt židovský anekdoty! Jáj sem ten syn z klasickejch židovskejch anekdot, akorát že tahle anekdota není ani trochu vtipná! Snažně vás prosím, řekněte mi, kdo za to může, že jsme takhle vadný? A proč si osamotě v posteli ve svým bytě v New Yorku, proč si dodnes tak zoufale honím žílu? Co to mám za nemoc,, jak by ste ji nazval, pane doktore,? Je to snad to židovský utrpení, o kterým jsem tolik slýchal? Je to dědičství z časů plnejch pogromů a pronásledování, důsledek všech těch posmešků a urážek, kterejma nás gojové už dvatisíce let s radostí častujou?“
Celý román je v podstate jedno dlhé rozprávanie tridsiatnika Alexa o detstve, dospievaní a doterajšom živote. Hlavný hrdina na psychoanalytika chrlí vetu za vetou, skáče z detstva do dospelosti, z puberty naspäť do detstva, až má čitateľ pocit, že sa zamotal, že nestíha sledovať, o čom to ten sexuálny maniak „točí“. Je to riadna jazda! To vám teda poviem. Dávno som sa tak nenasmiala. No musím dodať, že nie vždy všetko bolo ozaj k smiechu. Alex hovorí aj o vážnych veciach, autor to však excelentne obalil do satiry a humoru a chtiac – nechtiac som sa smiala aj vtedy. Mala som pocit, že sedím na skvelom predstavení populárneho stand up komika.
„No vážně, mně připadá, že jediný lidi, kterejc se Žid nebojí, jsou Číňani. Je to tím, že jednak mluvěj anglicky tak, že můj otec ve srovnání s jejich výslovností hovoří jak lord Chesterfield, v hlavě mají tak jako tak jenom smaženou rejži a kromně toho pro ně nejsme Židi, ale bílí, a možná dokonce Anglosasové. Jen si to představte! Pro Číňany je Žid prostě nosatá odrůda Bílýho Anglosaskýho Protestanta!“
Alex je žid, a so svojou rodinou žije v Amerike. Matka je posadnutá kóšer stravou, otec trpí celoživotnou zápchou a sestra sa vykŕmila do úctyhodných rozmerov. So židovstvom sa vyrovnáva po svojom, nenávidí svoj židovský nos, tmavú pleť i vlasy, zúrivo bojuje s náboženstvom, či so židovským alebo katolíckym, doslova sa z nich vysmieva. Jeho najväčším problémom je ale chorobná posadnutosť sexom a vzťah k rodičom. Na jednej strane by sa najradšej narodil na opačnom konci sveta, na druhej strane ich má rád, váži si ich, bojuje so všetkými pocitmi. A aby toho nebolo málo, trpí oidipovským komplexom. Aspoň sám si to tak nahovára.
„Chápete, co vám to tady chci říct? Vždyť já jsem vyrůstal, jako by mně vychovávali Hotentoti a Zulukafři! Ani v myšlenkách bych nepřipustil, že bych mohl chleba se salámem zapíjet mlíkem, poněvadž už ta představa by měla za následek, že se na mně Všemohoucí bude zlobit. Tak si uvědomte, jak mně muselo pronásledovat svědomí za to, že pořád onanuju!“
Rodičia na synovi vystavali všetky svoje nádeje do budúcnosti, chovali ho ako v bavlnke, no napriek tomu sa mama neštítila vziať nôž, keď nechcel jesť, strašila ho gójskym jedlom, že z neho ochorie, čas od času ho ako malého vyhodila za dvere, keď neposlúchal a on päsťami búšil na dvere a prisahal, že už bude dobrý. Otec mu tiež neustále čosi zakazoval a prikazoval, psychicky ho obaja rodičia v podstate neúmyselne vydierali a ničili. Je toto normálne? pýtal sa znova a znova Alex psychoanalytika, ale nečakal na odpoveď. Okamžite spustil ďalšie rozprávanie.
Psychológovia a literárni kritici zhodnotili toto dielo podrobne a odborne. Ja môžem hodnotiť len ako milovníčka čítania, laička. Mne sa to veľmi páčilo. Naozaj veľmi! Neprekážali mi ani vulgarizmy, ktorých je v knihe neúrekom. Bez nich by to nebolo ono. Alex je skvelo vykreslená postava so všetkým, čo k sexom posadnutému mladíkovi patrí. Chválim excelentný preklad, o ktorý sa zaslúžili Luba a Rudolf Pellaroví.„Člověk se celej rok potýká se všema těma židovskejma kravinama a pak přijdou svátky a k tomu všemu přistoupěj i ty gojský! Tohle je ale země! Může se člověk divit, že jsme tu všichni napůl cvoci?“
„Úplně poprvé jsem játra potají sprznil dokonce přímo doma, protože tehdá někdy o půl čtvrtý odpoledne jsem ty játra v koupelně napíchl na vocas, a o půl šestý už jsem je měl napíchnutý na vidličce spolu s ostatníma členama naší ubohý, nic netušící rodiny. Tak, pane doktore, teď o mně víte to nejhorší, co jsem kdy provedl: pojebal jsem večeři vlastní famílie.“
Kniha hneď po vydaní v roku 1969 zožala senzačný úspech a stala sa jedným z kultových románov tej doby. Patrí k najvtipnejším dielam v americkej literatúre. V tej dobe bola hitom a škandálom zároveň. Philp Roth sám v jednom rozhovore povedal, „že urazení sa nad knihou budú cítiť židia i nežidia.“
Diskutovať môžete len cez facebook profil
Powered by Facebook Comments